Jak se kalila Silvretta II. aneb Už tam zas nějakej ten pátek nepáchnem, 28.3.-1.4. 2013

Letošní advedreamteam zájezd se opět uskutečnil na Silvrettě a opět skýtal mnohé nástrahy a překvapení... A také životní jistoty. Pokud vynecháme první dovolenou v Jugoslávii či prvního fiata, tak šlo především o dobrou náladou najeté Slovenky Andrejku a Lucinku. Neuvěřitelné. Ty holky jsou jak na klíček. Hračky se samodobíjejícíma baterkama, co se nikdy nerozbijou. Jako by je Bůh každé ráno natáhl, a ony jely tu svou. Ve stejném módu. Pořád dokola... Vynechám také organizační záležitosti, zkrátka to nakonec dopadlo tak, že ve čtvrtek ráno vyrazil Bohoušek s prvními 9 průkopníky (Šárka/Bára/Mára, vše dvakrát, Martin/Lukáš/Pandan-1ks). Cesta, kdy jsem Máru během své přípravy na úterní test naučila několik důležitých španělských slovíček a frází ("vamos a la playa" - jdeme na pláž, "sujetador" - podprsenka, "bragitas" - kalhotky, "pryč" - autmachn...), se obešla bez větších excesů, pokut, závišů a až na jednu objížďku, kdy jsme mezi kolonou aut několikrát přejeli z jednoho směru do druhého (nevědouce, ze které strany je lepší dálnici objet), jsme dorazili do Partenenu. Tam bylo teplo, slunce, bláto a míň sněhu než na Zličíně, odkud vyrážela pražská sekce.

Těšíce se na to, že opálíme svá bledá, zazimovaná líčka, nabíráme výškové metry lanovkou a pak autíčkem bez zrcátek, co projede trolím tunelem, udělá pár smyčích zatáček a vyhodí nás u jezera v průsmyku Bielerhöhe, kde už nandáme tulení mazlítka a vyrazíme přes jezero, vstříc živlu: vítr tu totiž fičí jak na severním pólu, mlha jak u rákosníčků a nevypadá to, že by na tom ten nahoře chtěl něco měnit. Souboj s živlem nakonec po dvou hodinách skončí (ta cesta k chatě vloni vedla nějakou kratší variantou, takže když vlajka Wiesbadener hütte zase zmizí, batoh ztěžkne a nálada jde do kopru: ale nakonec se se Šárkou na chatu probojujem a jsme tam vši. Hupsnou na nás dvě východňárky a my záhy vyhopkáme do lágru, kde na nás pod horou dek (proč je mám všechny noci u nohou? O těch horách by se mi mohlo zdát...) čeká krásné proleželé místo mezi matracemi. V první kóji je ještě jiná čechiše banda (která první večer s převahou 3 kousků (9:12) nejspíš nabude dojmu, že hlučnost zábavy bude ovlivňovat ona:)... To ale ještě netuší, že v naší grupě je několik alfaprůvodců, pár betabab a jejich gamapřátel plus jedna neodbytná milovnice strun, větrem ošlehaného altu, vajcáčů a slivovice. A taky že zítra ještě "pár" kamarádů přijede.

Holky nám přidělí dost velkou, okamnovanou jídelnu, která se další dni zaplní jenom Čechy (tolik krajanů pohromadě člověk nepotká ani v tramvaji nebo na Václaváku) a Andrejka to hned vysvětlí: "My jsme si vás tak pekně rozdělili... Tady sedíte vy, tamhle Angličani a o místnost před nimi Němci. Kytary se chopím záhy po večeři o třech chodech, a jelikož má být dopoledne hezky, je naplánován výstup na Piz Buin, takže to moc nerozjíždíme a jdeme poměrně brzy spát. V noci z vedlejší kóje neustále někomu pípá budík, ráno tedy nerudně k další skupince (později normálně severočesky sympatické) směřujeme ironické poznámky, balíme a jako poslední vyrážíme do slunce, bezvětrna a kopců. Na ledovci se navážem a postupně docházíme grupky, co šly před námi. Valíme to do sedla k Piz Buin a moc se nezastavujem. A ještěžetak, bo sotva sundáme lyže a vyrazíme s mačkama horehaj, začne se zatahovat a posněhávat.

V jedné skalce najdu kruh, tak si říkám, proč se nezajistit (to už jsou všici krom Máry a mě za takovým skalním výhupkem), a než to my dva vyhopsáme, Lukáš už natáhne fix na dalším lezečtějším místě. A nad ním už je to jen choďáček ke kříži, kde se však vzhledem ke zvedajícímu se větru a intenzitě sněžení zdržíme jen pár minutek. Dolů po fixu a po svých a je to tam jak na dálnici, hm, ale další dny má být hnusně (a je), takže jsme to zvládli za pět dvanáct. V sedle velmi umělecky a profesionálně natočím Márův sjezd zpod skalek (na dvouminutovém snímku je jeho pidipostavička tak 3 sec.). Sjezdík ze sedla dolů je za mlhava a v těžkém hlubočáku, nic moč. Hlubočák nečekaně přejde do krusty, a už jsme na cestě a čeká nás výšlap k chatě, co včera - naštěstí bez větru.

Odpoledne se se Šárkou válíme v dekách, v nichž se, kupodivu!, ocitl Mára, který rozvíjí teorii o thajských masážích a jak by se daly aplikovat do skiservisu. Poté mu vnukneme ideu domácí hospodyňky - studentky pro všechno, ale že musí udělat výběrové řízení a ona musí ve smlouvě souhlasit s tím, že ji může kdykoli vyměnit za jinou. Mára se rozzáří jak sluníčko nad Černobylem a tvrdí, že jsme mu dodaly nový smysl života. A postupně se začne trousit páteční várka: Janča přiběhne jako první a za ní už ostatní pionýrské lastovičky. Vzhledem k tomu, že počo nemá být nic moč, tak ten večírek trochu rozjedem. Už ani nevím proč, ale Mára má povídavou a ze čtyř betabab se stávají statné alfavrby.

Sobota je zamlžená a nízkotlaková. Snažím se jít za skupinou do sedla Obere, a dále na Dreilenderspitze, ale jde mi to jak psovi pastva. Nebo nekuřákovi bělomorky. Vzpomínám na výstup na Elbrus, v hlavě mi do rytmu jede Alice se dala na pití, ale nic nepomáhá - stojím každých 30 metrů a v sedle to definitivně vzdám. Piz Buin, vajcáče, rádleriky a némoc prospaná noc se hlásej o slovo. Tak aspoň sleduju chlapce bojující v traversu pod skalní hranou, za chvilku ke mně sjede Barča a jedem dolů. Jet první v tom mlíku není sranda, naštěstí nás za chvíli dofrčí Pandan a ten se prvopozice ujme, bo já bych z toho za chvílu vrhla. Navečír dorazí Kozel s bandou, kterej se diví, co je za den ("Vždyť jsem ti říkal, že přijedu v pátek...") a překvapivě je zase večírek.

A další den překvapivě zase kydá. Jednotlivé grupky se trousí do všech stran, ale po půl hodině hodině se vrátí, že krom toho mlíka vážně není nic vidět. Nezbývá tedy než se zabavit klasicky pípákama a mrtvolkama. Odpolko je většina společensky unavena (rozuměj přežrána kilem zemlbáby s jablečnou přesnídávkou, jak jen se to jídlo jmenuje?), ale nakonec se jde aspoň do sedla Obere, což už je mnohem lepčí než včera. A sjezdík je překvapivě v pěkném prašánku. Večírek se s večírkem slil, do noci přelil, v dekách, tunách sušících se hadrů a pěkném smrádku se spát nedá... A tak se k ránu přesunu na chodbu, na postel u záchodků, na které je však za chvilu cítit smrad taky a navíc zaspím. Poplach, venku vymetýno, jde se na Silvrettahorn. Jenže já su připitomnělá a nebalicí, kolem mě noha na noze a každý něco hledá (kluci, co maj pomlázky, tak nějaké hezké dívčí prdelky), tak se rozhodnu, že půjdu s Kozlem a spol, na pohodu, zadem do sedla Rauhkopfscharte.

Jdeme výletně, ale po dvou dnech mlíka je fakt pěkně a je čím se kochat. V sedle dost fouká, tak se vyprdnem na vrchol a máme dost času na to, abychom si užili epesní sjezdík v ještě epesnějším prašánku. (Bohužel s tím 15kg batohem je to spíš trápení a já vím, Kozle, že táhnu kraviny, já vím, že to tahat nemám a taky pokaždé lidem říkám, proč to maj tak těžký a že v tom batohu maj zbytečnosti, no...) No, ale po několika držkopádech dojedem k jezeru, mávnem na sebe, Kozel a spol mají auto jinde, já vyťápnu k restauračce, kde se už ostatní sluní (Silvrettahorn prý nádherný), hodím do sebe vajcena a frčíme autíčkem a lanem zasejc dolů... Kde už na nás čeká Bohoušek a v něm výborný mazanec.

Cestou domů urazíme 80 km za 2,5 hodiny. Před tunelem je totiž zúžený pruh a zácpa, a tak si v rámci zpestření jízdy pouštíme Mňágu, na kolemjdoucí hrajeme epileptický záchvat (Mára: "Opatrně s tou palubní deskou, Šárko, tam je airbag..."), vyhlédneme si sympatické Dojčáky a ti nám za chvíli přes okýnko ukazují nápis: "Habe ich eine schans?" A tak jim Šárka ukáže cedulku: "I´m married, but..." A chlapec ve vedlejším autě jen zavrtí hlavou.

Navrhuju, abychom jim napsali "Erste tankstelle, stop und meeting", ale to už tam Mára hodí Hurvínka v cirkuse a my přehodíme pozornost na něj... (Nechápu, co se s tím taťkou děje, Záviš jel letos opravdu jen 2 písně! Sím ano, taťuldo, asi stárneme... A infantilníme)

A stmívá se a my konečně zastavíme u tankstelle na doplnění kalorií na tekutin a pak zase nahupsneme do Bohouška... A hurá do té zimy u nás. A přemýšlet, kam pojedem za rok.

koheu, rebjáta
barucha

Božídarové nepřízemní veverčení

páteční příjezd

tvůrčí filmový štáb

Val a Mamka v akci

Reportérka

Jízda na koni /veverce

Nejsme přízemní...

Outdoorová obuv

Solo voy con mi pena...

Lezecká příprava (tatrabusem na Dachstein)

hola, silvretta 2013 volá!!! a andrejka, marečku, ještě víc...

rebjáta,
modří, co byli na setkání gajdů na božím daru, již vědí... vzhledem k neskutečnému zájmu o loňskou katalogovou novinku SkiSilvrettaGuideDreamTeam 2012 a zcela přeplněnému termínu vypisujeme do této destinace další zájezd. tentokráte půjde o starou novinku do osvědčené lokality, nicméně nedobytých vrcholů či sedel se jistě ještě pár najde.

krom skupin "napohodu" a "voživáč" jsme otevřeni dalším akčním grupám (alespoň jeden rok bychom uvítali účast předsedy či dalších indisponovaných (těhotné a porodivší pro příští rok omlouváme)), stejně jako se meze nekladou fantazii ve vymýšlení témat k večerním přednáškám...
bylo by více než příhodné, aby si mára připravil přednášku názvanou "za vším hledej tatranku aneb jak být štíhlý jako harapes"
šárka by mohla pohovořit na téma "co dělat, když uši svědí"
dušan: "vracejte mapy, vy holomci, já se z vás pos...."
váša nás jistě rád naučí základním rytmům na bicí
mamka s vali by mohly pohovořit o jedovatých houbách a možných následcích konzumace
já se hlásím k názornému výkladu základních kroků při podbouldrovávání stolu a následnému léčení modřin

samozřejmě nebude chybět hudební program, andrejka s lucinkou a jistě hora dojčáků a jiných šprechtících tůristů

termín: 28.-31.3. 2013 (odjezd v noci z 27./28.3.)
cena: jakou si ji uděláme, takovou ji budeme mít
datum, do kterého se přihlásit: 30.11. 2012

informace ohledně destinace a loňským cenám najdete níže, a kdo tam byl, tak to ví a nic hledat nemusí
tak určitě!!
neváhejte a pište na mejlu: baruch@email.cz

barucha

Mára vs. Bém aneb snědl jsem mámu, snědl jsem tátu, sním i horalku do minuty:-)

Bez kultůry to nešlo :-)

Andrejka, don´t go home aneb jak se kalila silvretta

o andrejce na wiesbadener hütte básnili snad všichni gajdi z loňského horoškolení a neviditelná přihlašovací listina zájezdu na silvrettu byla plná od podzima, ve finále se ho však zúčastnilo pouhých 8 ks. slovy OSM. tu se totiž u některých nejmenovaných vyloupla práce v dojčlandu, tu podezření na malárii, tu trestání průvodce průvodcem, tu práce, zase ta práce a další nepochopitelné důvody. potrefené husy ať si lížou peří (a strčej si ho třebas do... ucha nebo do péřovejch rukavic od paška!), protože tahle akce byla pěkně vypečená. a přestože zopakovat loňský zájezd snů na dachstein bylo v tomto počtu zdánlivě věcí unrealistiš, s čistým svědomím mohu říci, že se nám to povedlo.

ve složení mára, pandan, val, mamka miška, martin, brambušáci a iš vyrážíme ve čtvrtek brzoráno z prahy bohouškem nach esterajš. cesta je plynulehladká, bez hudebních závišovložek, klid a spánek naruší snad jen cajti, kteří nás chytnou hned za granicema, že nemáme modrou samo lè pičku na okýnečku boco, kterou bychom samosebou koupili a nalepili, kdybychom potkali nějakou tankštelle. mára statečně vysvětluje a bojuje, ale ve chvíli, kdy chceme poslat mamku, která jako jedna z mála z nás hovoří plynně dojčlandsky, aby taťku před očima zákona propleskla a udělala scénu na city, pan řidící už mává papírkem a pokutou 120 éček.

cesta na horní parkál, kde nasadíme lyže, je lanovková a tunelová. řidič nemá zrcátka a záhy pochopíme, proč. tunel je totiž široký akorát na auto. a docela to kalí. jako vláček v demenovské trolí jaskyni. jezero přebruslíme, poměrně dobrá rozehřívačka na výstup a kolem třetí jsme na chatě. vykukne na nás vysoká hubená holka s copánky, a ještě než stačíme dosednout, už se s námi vítá a ptá se, čo si dáme. za ní vyhopsne další. andrejka a lucka. slovenky. zíráme s otevřenou pusou. velkou. my, co je ještě neznáme. identická intonace holek ze základky, optimismus, který by se dal krájet jako rákosníček. už po několika minutách se dohadujeme, na čem frčej, protože tohlecto se fakt nijak nedá popsat. najednou chápu, proč se do ní celý team horogajdů zamiloval, a kdybych byla na holky, šla bych do toho platonicky taky. dáváme si rádlery, piváky, svačíme, ubytováváme se. čekáme na véču, bereme si kytáru a u stolu s cedulkou „naši češi“ začínáme třídenní hudební marafón. s mamkou nás popadne zpěvná, a tak se překřikujem a znechuceně se tvářícím frantíkům zpíváme do jídla. do povečeřních kompotů doléváme samohonku a už máme na krku rakušáka, kterej chce taky, páč se chytře, a jakoby bezelstně ptá, esli je kompot s tou bonakvou něčím speciélní. tak mu tam trošilinku frndnem a za nějakou chvíli od něj máme na stole 8 ořechovek. je náš, i když ne čech. mára nemluví a jeho pantomima je komická. nikdo mu nevěří, že to nehraje. ale sranda je. a sranda je, že to není sranda. a další panáky na kytáře od andrejky. a taky spát, jestli chceme zítra někam jít!

ráno je rozbolavělé, a naštěstí je hnusně, takže někteří z nás dávají úspěšně spací dvanácku (iš) a někteří dokonce aj 15tku (mára). odpolko proklikáváme lechtací špuntíky pípákům a mrskáme sondama (bohužel tento nápad má valná většina osazenstva chaty, takže „zachraňovaných“ kolem chaty se válí požehnaně a naši pípáci jsou volaki zmetění) a taháme mrtvolky z trhliny. proškolíme pár kolemjdoucích, mára si na mě vyzkouší první pomoc (při tahání ondry si přisednu kostrč a samosebou, že „záchranáři“ skočím na všechny jeho špeky (ještě než začne držet tu slibovanou dietu): zvedni ruku/zvedni druhou/nic tě nebrní?/ teď pořádně roztáhni nohy...) a hurá na rádlera. „naši češi“ už mají stůl přímo u báru, to aby holky měly džukboks pěkně u ušních boltců. kolem jde rakušák (ten od panáků) a ptá se, kde mám kytáru. a tak tam hned spustíme pár slovenských horkýžů songů a láska je tu s námi. i s vámi.

další den je konečně vymetýno a jde se na výlet. do sedla obere a dál po ledovci, delší varianta výletu, jenže těsně pod sedlem otočka, páč ne všici mají mačky a cepín. a sjezd lanového držstva. jedna velká sranda. nejvíce pádů/bodů sesbírám ze sněhu pro naše družstvo já. jeden cukánek od pandana a pád. jeden oblouček a pád. atakdál.. pak boží sjezdík, před který se chlubím, jak už krásně umím ty kárvové oblouky, které mi tu jsou prý k prdu. no tak nic, jedu, jak se dá, a je to paráda. v tyrolském sedle sváča a první část márovy avizované přednášky „tokám tokáš tokáme, aneb jak nesbalit andrejku“. o ní zatím mára mlčí, zato však rozvíjí teorii o podobenství dámského ucha a frndy. (kterou uvedu gogolovským podobenstvím nosu a pinďoura). jeho teorie se rychle uchytí: šárka: „svědí mě pipinka.“ ondra: „tak si narovnej čepici.“

sfrčíme to na chatu, rádlery, terasa, opalovačka, kytára. mára chce dát tatrošku pod minutu, ale málem se udusí. a my s ním. smíchy. andrejka s lucinkou štěbetají a jsou, jak jinak, dobrou náladou najeté. neuvěřitelné. odpolko se přehoupne do večera. sesbíráme naše mývalí ksichtíky a po večeři zase igrajeme. pro poslední den zájezdu máme stanoveny dva týmy. tým „napohodu“ (diskoboj pandan, val, miš a já) a „voživáč“ (mára, šárka, ondra, martin). tým jedna si jde ťapat do sedýlek kolem chaty nalehko, tým dva má ambice vylézt pod silvrettu s bágly, a pakže se uvidí. a sject odtamtud přímo na parkál.

sedíme u stolu a po vzoru kozlově zkouším s márou narvat půllitr do pusy. (už od předchozího večera se mi posmívá, že mám velkou pusu. a má pravdu: nakonec ho tam, když se nesměju a nepovadaj mi koutky, zarvu (na rozdíl od něj bez nože!)). vyslechnu si u toho hlášek o uších a jiných otvorech habakůk. dojčova přednáška „půlnoční klobáska, rychlá a levná svačinka“ je doložena mnoha historkami a málem i názornými příklady. naštěstí tu mnoho povytržení nenaděláme a jíme a pijeme jenom to, co je naše. čechonaše. projde kolem jinej (pravej) dojčák a ptá se: genau gitár špílen? připadám si vážně jako džukboks a uvažuju o tom rozšířit tým slovanských děv a nějakou dobu tu pracovat jako hudební vložka. a mamku vzít do páru a do dvojhlasu. nevadí. se uvidí. hrajeme a je to fáááájn.... jen je to prostě trošpilinku náročné, tuhneme a docela brzy to balíme.

nedělní počo je napikaču, aj tak vyrazíme v mlze, aspoň kousek. v sedle vermuntpas, kde je romantická hraniční budka, mrkneme ve větru a nečasí do švajcu a grupa napohodu valí dolů. mezitím se vytáhne slunko a ažuro, takže šlapem ještě do druhého sedla, jako předchozí den, jenomže šikmo přes ledovec. tam dáme vrcholovku, svalíme to dolů, je poměrně sušný sníh a pohodička. balíme u rádlera a už přihopsá andrejka a nejdřív škemrá, jestli nám nezbyly nějaké české sladkosti a potom hned: barka, to nie môžeš tak isť, zahraj eště... takže zahráme gay and lesbian song, bo co, obejmeme, vyměníme kontakty, a frčíme dolů. holky po cestě, my s danem po svahu. snížek epesní, jemně natátý firn. po pár fešných obloučcích, kdy se danovi chlubím, jak mi to s tim těžkým báglem jde, začnu házet jednu dršku za druhou... tu vylezlá krustička, tu kamínek.. uf. dobruslíme a doťapeme po rozměklé cestě a jezeře, rádlerík a cesta dolů.

cesta dom je vyčerpávající. z bohouška se stává nahrávací studio „takové normální rodinky“ (k původnímu obsazení taťka: mára/ mamka: miška se do hovoru v rolích dětí a krakonošů zapojí téměř celé osazenstvo auta a na řadě jsou nejen uši, sousedovic chrousti, mamčiny kalhotky, taťkův neoprén a okurky.... kdo neslyšel, neuvěří, ale tahle nahrávka by přitáhla jistě zcela novou klientelu. kdyby byla. ta nahrávka.

tož tak, vidíte, o co ste přišly, vy lemry jedny.

ondra vám vzkazuje: mrdat!

mára se ptá, jak velké ucho má předseda a s nanukem v ústech dí: dietu od pondělka držím! (do harapesích kalhot za ten krátký pobyt totiž nezhubl)

a já říkám: užili sme si to aj bez vás! svěděj mě uši. du si je něčím namazat!

koheu.

barka

Silvretta 2012

Ahoj kamarádi a kamarádky,

tak se nám blíží termín odjezdu na skialpové setkání. Doufám že s tím všichni počítáte a dostavíte se v počtu předem nahlášeném.
Připomenu pár základních informací: akce začíná ve čtvrtek 29.3. odpoledne na chatě Wiesbadener a končí v neděli 1.4. po obědě.
Příjezd viz. můj a Rácův popis pod informacemi o akci. Sraz bych navrhoval ve čtvrtek ráno na parkovišti pod lanovkou, nebo až na chatě. Jak kdo pojede.
Tím bych chtěl rozpoutat dohady o obsazení aut. My jedeme z Jablonce přes Prahu ve středu večer (Jablonec cca. 16:00, Praha cca. 18:00). Zatím jsme tři, takže 5 volných míst.
Vybavení si domluvte nejlépe po jednotlivých autech.

Mějte se a budu se na Vás těšit.
Berg Heil PanDan

SILVRETTA 2012 - Průvodci sobě

* Popis zájezdu:

Jedná se o nenáročný zájezd do Východních Alp - Silvrettagruppe. Naši noclehárnou se stane Weisbandener hütte, chata, která vás překvapí hotelovým komfortem, velkou kapacitou a to při zachování rodinné útulnosti. Přes den jsou v plánu fakultativní výlety na přilehlé vrcholky, které budou doprovázeny odborným výkladem morfologickým, geologickým, historickým a možná, že i něčím nelogickým. Náročný denní program, který si klade za cíl dosahovat vrcholy v co největší míře a v co největším počtu, bude večer doprovázen vzdělávacím pásmem.

* Náročnost:

Program není fyzicky nenáročný a je vhodný pro každého včetně rodin s dětmi. Zapotřebí je základní fyzická kondice, takže každý kdo uběhne stovku pod osm sekund a vypije litr rumu pod pět sekund, může s námi bez potíží vyrazit.

* Datum konání:
29. 3. - 1. 4. někdy kolem roku 2012
* Doprava:

Zajišťují si účastníci sami, čili vlastní osa. Oficiální sraz bude ještě upřesněn.

* Počet míst:

Počet míst je omezen místem v matracen lagru aneb kdo pozdě chodí sám sobě sám. Buďte prosím ohleduplní k organizátorům (i sami k sobě) a dejte vědět dřív než týden před odjezdem. Lagr má kapacitu dvacet míst  tuto chvíli (po předběžných kuloárních vyjednáváních) je už jasné, že prvních sedm míst je obsazených.

Uzávěrka je 1. 10. 2011 !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! A nebo když už to bude plné, tak to bude plné a tím pádem i uzavřené….

* Potřebné vybavení:

Sáňky rohačky, kytara, rukavice, čepice.
* Finanční rozvaha
Náklady na chatu

OEAV                            NE OEAV

Ubytování:     8 EUR = 200 Kč                    16 EUR = 400 Kč
Polopenze:      nemám tucha                        nemám tucha
                           ---                            ---
3 noci:        8 E = 600 Kč                        16 E = 1200 Kč
Strava:        Určitě není nejlevnější – počítejte min. 30 E na den (cca 750 Kč) + nějaké to pitivo.
        Cca 30 E x 4 dny = 3000 Kč – radši počítejte víc + pití, čaj do termosky je za 4 E
Dále je potřeba započítat cca 1500,- za dopravu a dalších zhruba 500,- za tatranky.
Podtrženo sečteno cca 6000,- Kč.
* Rámcový program

Krom již zmíněných výprav na přilehlé kopce nás čeká několik přednášek. Předběžně přislíbil účast Michal "Dojč" Němec, který by měl mít v pozdních večerních hodinách dvě přednášky. První s názvem "Pogo“, tančí celá rodina", téma druhé přednášky nás zavede do kuchyně a poodhalí nám něco z kulinařských dovedností mistra. Název tohoto bloku je "Půlnoční klobáska, rychlá a levná svačinka". Druhý večer by se měl ujmout slova Marek "Mára" Pazderský, jenž se nás pokusí zorientovat v problematice partnerského života. Jako odborník na toto téma volí přednášku s názvem "Tokáš, tokám, tokáme aneb deset způsobů, jak nesbalit Andrejku". Dále očekáváme přednášku s názvem "Buzola a mapa, kdepak je ta chata".

Je otevřená možnost přidat sem i další přednášky. Je třeba o nich informovat včas, aby byly začleněny do náročného programu.

PS: Děkuji Michalovi za krásnou ilustrační fotku Wiebadenerhütte.

BoBoloppet - 0. ročník - výsledky

0. ročník závodu BoBoloppet pro pravé chlapy se vydařil, přihlásilo se celkem 6 borců a 2 borkyně, všichni zdárně dojeli. Počasí přálo, celý den bylo sluníčko, trať byla až moc rychlá, ledovatá a tak se hned při nultém ročníku podařilo zajet vítězi rekord trati :-D Ta nakonec vedla z Bedřichova po závodní pětce na Prezidentskou, Hrabětickou louku, Jabloneckou chatu, Josefodolskou přehradu, Kristiánov, Čihadla, Mariánskohorské boudy, Linkeho kříž, Protrženou přehradu, Kůrovec, Knížecí, Václavíkova studánka, Mořina, U Bunkru, Kiosek, Knížecí, Smědava, Předěl, Paličník, Písčiny, Předěl, Smědava, Knajpa, Hřebínek, Olivetská hora, Závory, Vládní, Pod Olivetskou horou, Gregoryho křížek, Nová Louka, Bedřichov - 90 km přesně :-) Pro zájemce na příští rok: zapiště si do deníčku 10.2., to se bude konat první ročník. Ceny se sešly krásné, od několika lahví všemožného alkoholu, přes lososa, doplňky výživy od Aminostaru, České sprostonárodní písně, hrníčky, a lentilky až po pouzdro na mobil. Všem zůčastněným i organizačnímu výboru tímto děkuji za dokonalou spolupráci i férovost během závodu.

Výsledková listina: ŽENY

1-2. Míla Jelínková + Lucka Martínková - 2:03 (povolená zkrácená verze pro něžné stvoření)

MUŽI

1. Petr Jiran - 5:09 - rekord závodu
2-3. Marek Pazderský + Fanda Landa - 5:44
4. Aleš Zárybnický - 5:48
5. Dan Vyštejn - 6:04
6. Martin Batěk - 8:01

Ředitel závodu: Dan
Technický delegát: Radim
Tiskový mluvčí: Mára

BoBoloppet - 0. ročník závodu pravých chlapů

Přátelé, kamarádi, sportovci, nadšenci i všichni ostatní, tento týden tu budu už 30 let a jelikož si na oslavy nepotrpím, tak jsem se místo toho spolu s Fanouškem (Fanda Landa) rozhodl založit nový závod v Jizerských horách nazvaný po vzoru závodů ze severu BoBoloppet, kdy je za úkol najet v Jizerkách 90 km. Níže naleznete propozice k závodu.

Název: BoBoloppet - závod pravých chlapů
Ročník: 0.
Datum: 10.2.2011 - POZOR ZMĚNA NA 9.2.2011
Start: Bedřichov v Jizerských horách - Skiservis Mára - od 8:00 do 14:00 - libovolný start
Cíl: Bedřichov v Jizerských horách - Skiservis Mára - od 12:00 do 20:00
Trasa: 90 km styl dle libosti (klasika i bruslení), plán trasy bude dle úpravy stop předán při prezentaci, náčrt trasy je zatím tento: Bedřichov-Hrabětice-Kristiánov-Čihadla-Protžená přehrada-Knajpa-Václavíkova studánka-Jizerka-Smědava-Předěl-Paličník-Smědava-Knajpa-Hřebínek-Bílá kuchyně-Bedřichov
Startovné: jákokoliv věc v hodnotě nad 100 Kč (po dojetí to bude sloužit jako cena)
Ceny: každý účastník obdrží cenu v hodnotě nad 100 Kč - ze seznamu cen si bude vybírat jako první ten, kdo dosáhne nejlepšího času, následně druhý, třetí, čtvrtý . . . a na posledního už jen něco zbyde :-)
Přihlášení: přes telefon 777101981 nebo e-mail m.pazdera@centrum.cz
Sponzoři: Skiservis Mára, Jizerská o.p.s., Aminostar, Ski Trab

Márovy narozeniny

Ahoj kamarádi, tak to vypadá, že blog funguje. Proto rozpoutávám první akci. Jedná se o Márovy narozeniny a kolaudaci mého bytu v Jablonci. U většiny oslovených zvítězil termín 11. - 13.2. Kdo by chtěl přijet třeba již ve čtvrtek, není problém. Máme na pátek v plánu podrápat tu nějaké ledy.
Jinak najíždějte jak chcete, my s Márou budeme na Bedřichově. Na stadionu ve Ski servisu Mára. Pro ty, co tu ještě nebyli, je to taková malá budka u točny autobusu. Kousek nad hlavním parkovištěm. Případně koukněte na http://www.mara-bobo.blogspot.com/
V pátek 9:00 - 17:00 a o víkendu 8:00 - 16:00. V těchto hodinách nás zastihnete v budce nebo někde na trati. Případně budou k dispozici klíče od mého bytu a můžete se jet do Jablonce ubytovat. Autobus jede každou hodinu. Adresa je Hluboká 13. Upozorňuji, že je tam problém zaparkovat. Jedno auto můžeme dát do garáže, jinak všichni dorazte raději autobusem.
Moje představa je asi taková. Kdo přijede v pátek, může přespat na Bedřichově, případně v Jablonci. V sobotu dopoledne se všichni sejdeme na stadionu na Bedřichově a vyrazíme(te) na běžky.  Ti co přijedou až v sobotu si mohou nechat věci v servisu a vyrazit rovnou. Večer se přesuneme do Jablonce, necháme zde věci a půjdeme do ulic. V plánu je návštěva nějaké kulturní akce. Třeba:
http://www.rampaklub.cz/program-5497225-rat-city-riot-usa.html
No a v neděli pro přeživší zase běžky a návrat do reality.
S sebou si vezměte hlavně spacák, karimatku a dost peněz :-))

Doufám že se účastníte v hojném počtu a již teď se na Vás moc těším.
Očekávám vaše připomínky a případné dotazy.
Bedřichov Heil
PanDan

Založení blogu

Zdravím všechny průvodce a přátele Adventury. Díky několika podnětným návrhům zkouším zobrazovat informace o našich společných akcích na tomto blogu. V seznamu mailů je spousta lidí, kteří na určité akce nechtějí jet. A tudíž je naše konverzace může obtěžovat. O mailech po akci typu ''to se nám ten víkend podařil" ani nemluvím.
Tak to pojďme zkusit takto. Uvidíme, jak to bude fungovat. Případné návrhy na jiné provedení naší konverzace samozřejmně vítám. Snad dal Dachstein základ našemu pravidelnému setkávání.

Prosím Vás tedy o pár komentářů k tomuto počinu. Zároveň si tím ověřím, zda to funguje.

Berg Heil
PanDan